Recenze: Fenomen od Rytmuse je TOP

Recenze nejočekávanějšího československého alba od Rytmuse. Budeme se potácet na místě nebo jsme se dočkali změn?

Poznámka na začátek pro chudáky Slováky: Album vyšlo v ČR 2. prosince, na Slovensku vyjde v pondělí, 5. prosince.

Čekali jsme dva roky od vynikajícího Krale, který mě přivedl do Rytmusovi (podle vzoru Pán!) tvorby. Časem jsem došel i na jeho starší kousky a celkově je pro mě talentovaným umělcem, který ví, co chce, snaží se přinášet čerstvý vítr do naší hudební scény a nenechá si nikým kecat do práce.

Poslední rok se nesl v hypování alba Fenomen, které prý bude zase top, nejlepší, nejrytmusovštější a tak podobně. No, dočkali jsme se a já tuhle recenzi píšu asi po 8x poslechnutí celého alba. Protože kdybych jí psal po první, tak to bude hate a ne recenze, ale o tom později.

Hned na začátek musím říct, že pokud čekáte návrat ke klasičtějšímu rapu, budete pěkně nasraní.

Rytmus dával už dopředu vědět, že tohle album bude především o hudbě. Nebude o tom, na co jsme u něj zvyklí a vydá se zase trochu jinou cestou. To do puntíku splnil. Důkazem toho budiž moje nálada po prvním poslechu alba. Chtěl jsem ho zahodit do koše, rozlámat na kousky nebo se jít někam vyřvat. Na tohle jsme čekali tak dlouho?! Nechtěl jsem tomu věřit.

Pak se mi to nějak rozleželo v hlavě a řekl jsem si, že nebudu dávat na povrchní první dojem.

CD jsem si pustil znovu.

Za ty dna dny mi tu běželo asi 10x a můžu s klidným svědomím říct, že jsem oproti prvnímu poslechu otočil o 180 stupňů. Moment totálního nadšení se albu podařilo vyvolat, když jsem se byl projít po venku. Jakmile mi do uší začala valit druhá skladba „AKM“ s electro podkladem, bylo jasno. Tohle není, na co jsme zvyklí, ale je to kurva dobré.

Nechal jsem se tedy unášet muzikou a snažil se také víc soustředit na text. Nečekejte nic moc nového. Ale přesto můžu s klidem říct, že až na 2 písničky se dají všechny texty poslouchat. Teda, poslouchat se dají samozřejmě všechny, ale ze dvou („Nehladám“ a „Čau, jak sa máš?“) jsem měl pocit, že jsme už úplně jinde. Příliš plytké texty o lásce a sexu, i když chápu, že někomu se to může líbit.

Ostatní písničky mají neskutečný drive a při „Detech stratenej generácie“ nebo „AKM“ budete chtít zbořit celý svět. Doporučuju v tu chvíli nedělat nic, co vyžaduje vaší pozornost a soustředění. Například řídit nebo lepit modely letadýlek. Pokud rozbijete takové letadýlko, moc draho to zase nevyjde, ale zamrzí to. Ale pokud při mocném refrénu písně pošlete svoje nesedmicové auto do stromu, asi vám to bude pěkně líto, takže bacha.

Jedno se Rytmusovi upřít nedá. Nezůstává na místě a snaží se experimentovat s ostatními žánry.  Už jenom za tohle si zaslouží vysoké prodeje. Najdete zde směsici rapu, elektra, dubstepu, „klasického“ zpěvu a mnohem víc. Všechno to dohromady tvoří zajímavou směs, kterou jenom podtrhne poslední píseň „Bez mami bez otca“, kde Rytmus na férovku zpívá. A nezní to vůbec blbě.

Co se prodejů týče, o ty se rozhodně nemusíme bát. Platiny bude tolik, že se s ní bude moc nechat obalit od hlavy k patě.  V předobjednávkách se první den prodalo 14 000 kusů. A do Vánoci se ho prodá dost možná aspoň jednou tolik.

Co je tedy středobodem alba? Hudba hudba hudba a zase hudba. Hudba je na Fenomenu to nejdůležitější a je to dobře. Textově není špatné, ale důraz na hudbu je tu jasně vidět. A jako takové musíte tohle album cítit.

Vzkaz pro Rytmusovi fanoušky, kteří jsou z Fenomenu zklamaní: Vyhulte si volume víc doprava a dejte mu ještě šanci. Neodsuďte ho po prvním poslechu.

Líbil se ti článek? Podpoř jej komentářem a sdílením!