Hranaři jsou jako zlá prostituka. Slíbí sex, ale dají pusu na čelo.

O tom, jak vzít slibný námět, přibrat hromadu skvělých herců a vytvořit něco tak nudného, že byste radši koukali na bednu.

Hranaři slibovali mnohé. Slibovali příběh z prostředí korupce v České republice. Slibovali také skutečně zvučná jména českých herců, kteří tak dali doufat, že vznikne opravdu zapamatováníhodné dílo. A díky moderním formám propagace filmu (např. skrze FB, kde mají přes 200 tisíc fanoušků a Twitter) jsem skoro očekával jistou pecku. Já vím, já vím, můžu si za to sám. Neměl jsem se tak těšit.

No, abych vás trochu uvedl do děje. Pokud jste viděli trailer, mohla vás nalákat zmínka o Frantovi Mrázkovi, kterého v roce 2006 zastřelil neznámý vrah. Touhle zprávou film začíná. Respektive začíná tím, že si se to dozví hlavní postavy z filmu a…a to je všechno! Na pozdější děj to nemá ABSOLUTNĚ žádný vliv ani souvislost. Rád bych se zeptal střihače filmu a traileru, proč tam tohle dali? Film se tím zabývá asi první 2 minuty filmu a pak se hned posuneme o 5 let dopředu a je hotovo. Proč?

Ze začátku se vám představí hromada postav, které dohromady tvoří podnikatelsko-lobisticko-zkorumpovaný chuchvalec, ve kterém se minimálně půl hodiny nebudete vůbec orientovat. Nebudete vědět, kdo za koho kope, proč dělá, co dělá a dokonce tomu ani to, co se vlastně sakra děje, proč se někdo rozčiluje a tak podobně.

Nevědět vše hned od začátku nemusí být špatný nápad. Ale musí to být udělané tak, aby měl divák aspoň potuchu, o co komu jde. Takhle jsem měl pocit, že je mi naprosto jedno, co se na plátně děje. Korupce ve veřejných zakázkách? Ve filmu je to ukázáno na jedné a ještě velmi povrchně. Že bychom se dozvěděli nějak více do hloubky, jak samotný proces korupce a navazování známostí k tomu potřebných probíhá, to nehrozí.

Film nemá zajímavý ani chytlavý děj. Prostě vás prskne do naprosto náhodného datumu a my sledujeme v několika dnech osudy pár lidí, kteří nás vůbec nezajímají, protože film prostě nemá charaktery. O postavách pořádně nic nevíme a nezjistíme, tudíž si k nim nemůžeme vytvořit vztah. Občas jsme svědky dialogů, které asi mají působit hluboce, nebo se snaží o vtáhnutí do filmu, ale jednoduše to nefunguje. Často vyzní spíš komicky a trapně. Je to příliš plytké a věty, které herci vypouštějí z úst, nestaví dobrý příběh ani atmosféru.

Když jsme u herců, je obdivuhodné, kolik známých jmen se pro tuhle scénáristickou katastrofu podařilo sehnat. Namátkou: Dejdar, Tříska (!), Etzler, Brožová, Cibulková, Rašilov, Postránecký, Dlouhý, Kňažko…snad všechno zkušení herci, ze kterých se dal vytřískat nezapomenutelný materiál. Místo toho budu rád, když se s tímhle filmem už nesetkám a zapomenu, že jsem utratil peníze za lístek do kina.

Na Hranařích se mi líbily pouze 2 věci. Pochválit musím vizuální stránku filmu. Natočené je to podle mě dobře. Většinou jsme v luxusních prostorech a na to se kouká vždycky dobře.

A vypíchnout musím také figuru Kateřiny Brožové, která patřila mezi nejsvětlejší momenty filmu.

Tím bohužel končíme.

Celkově mi přijde, že si z nás někdo udělal prdel. Čekal jsem pohled do životů těch, kteří nás všechny okrádají o stovky milionů a také do života těch, kteří s nimi bojují. Možná atmosférické drama s trochou humoru a mnohem větším důrazem na akční stránku.

Místo toho mě tvůrci hodinu a půl mlátili přes hlavu něčím, co není vtipné, zábavné ani dramatické.  A to se nedělá.

Je mi to líto, těšil jsem se.

Líbil se ti článek? Podpoř jej sdílením!