Rozhovor: Megastar Vánoc Ježíšek!

Nejznámější nositel dárečků v rozhovoru o Vánocích, Santovi a volbách v Rusku. Jak snáší ten věčný shon a blázinec?

Seděl jsem si takhle v obýváku a užíval klidu domova. V tom se ozvalo hlasité prásknutí a v křesle naproti mě někdo najednou seděl. Překvapeně jsem zamrkal.

Ta postava měla asi tak dva svalnaté metry a na čele vytetováno: „JEŽÍŠEK!“

Zalapal jsem po dechu a postava promluvila:

 „Nazdar, mladej, já jsem Ježíšek a teď spolu uděláme rozhovor.“

 

Znělo to dost nekompromisně.

 

David: „Ehm, dobrý večer… vítám vás pane, hmm, Ježíšku. I když vás asi všichni známe, mohl byste se nám na začátek představit?“

Ježíšek: „Jasně, mladej. Já sem Ježíšek a díky mě dostávají i ty nejzlobivější parchanti každej rok dárečky pod strom.“

 

David: „Většinou nejsem zvyklý, aby hosté, chodili za mnou. Co vás přimělo k tomu, že jste sem tak… ehm, přiletěl? Proč jste nešel třeba do televize?“

Ježíšek: „Už mě ty šašci v TÝ-VÝ serou. Samá bouračka, vražda nebo Helena Vondráčková, pardon, chtěl jsem říct kulturní dědictví země České. Já se chci pobavit s někým, pro koho jsou Vánoce i něco jinýho než novej Ajfoun pod stromkem a plnej bachor.“

 

David: „Aha… dobře no… to je mi ctí, a-“

Ježíšek: se usmál a poplácal mě obrovskou prackou po rameni, div mi ho přitom nevykloubil. „Seš nějakej vykulenej, mladej, buď v klidu. Já tě neukousnu.“ řekla ta obrovská postava a já si aspoň trochu oddechl.

 

David: „Dobrá tedy, Ježíšku, máme pár dní před Vánoci a vy asi máte napilno, že?“

Ježíšek: „To si piš. Všichni si teď řekli „A kurva, ony jsou vlastně v sobotu Vánoce!“ a tak musím pomáhat nejen pošťákům, ale i letadlům, který ty krámy převážej přes oceán. Každej rok je toho víc. Prej krize, ha-ha,“ usmál se nevesele.

 

David: „Počkejte, vy pomáháte letadlům? A poště?“

Ježíšek: „No jasně, jak jinak si myslíš, že by se to stíhalo? Zlatý lidi, který nakupujou o Štědrej den na benzínkách. Jejich lenost mi aspoň trochu ulehčí roznášení.“

 

David: „Aha. No, vidím, že jste opravdu ve formě. Pomáhá vám to ve vaší práci?“

Ježíšek: „Co bys řek, mladej? Asi bych nemohl podpírat letadla a přeskakovat silniční zácpy s dodávkama na ramenou, kdybych byl nějaká vychrtlá chudinka, ne?

 

David: „No dobře, ale co třeba takovej Santa, ten má svoje spřežení a všechno stíhá i za poštu, ne?“

Ježíšek: „Claus je línej břídil, kterej má na starosti jediný. Vozit si prdel v kočáře a přežírat se pájema! Přál bych mu, aby někdy musel ty dárky tahat dýl jak od sání do komína. Tady jsme v Čechách, mladej, a tady roznáší poctivej českej Ježíšek, ne obtloustlej pantáta s partou teple namalovanejch sobů.“  

 

David: „To vás teda asi musí pěkně štvát, že ho tu obchodníci mají jako symbol Vánoc?

Ježíšek: „To si teda piš! Jestli někdy najdu toho zmetka, kterej to sem dotáh, může se připravit na úplně jinej dáreček, než jaký rozdávám pod stromkem.“

Vypadal naštvaně. Radši jsem změnil téma.

 

David: „U nás Ježíška většina lidí vnímá jako děťátko a je tak rychlé, že nejde vidět. Málokdo si vás spojuje s Ukřižovaným mesiášem. Jak to teda je? Na jezulátko máte poněkud jinou konfekční velikost.“

Ježíšek: „Ukřižovaného? Že ty čteš Kulhánka, mladej? Né, prostě jsem vyrost. Když jsem byl malinkej, tak mě při tom rozdávání dárku párkrát viděli, ale Táta mi řek, že už se to nesmí opakovat. Takže jsem se naučil lítat fakt rychle a doteď nikomu nedošlo, že jsem už velkej… Ježíšek.

 

David: „Táta? Tím myslíte…? Ukázal jsem prstem ke stropu.

Ježíšek: „No jasně, a koho jinýho? Vy mu tady vlastně říkáte Bůh, ale pro mě je to Táta. Bylo by divný, kdybych říkal třeba: „Pane Bože, dones mi prosím toaleťák, zase nám došel.“

 

David: „No a… jaké to tam vlastně je? Tam v Nebi?“

Ježíšek: „ Nemůžu vo tom moc mluvit. Ale když otec káže, je to tam jak na koncertu Justina Bíbra,“ trochu se otřásl. „Měl bys vidět ty stařenky, jak po něm hází bombarďáky a hystericky mávají holema.“

 

David: „Když jsme u té, hmmm, hudby, máte nějakou oblíbenou?“

Ježíšek: „Jasně. Nejradši mám Evu a Vaška.“

 

David: „Děláte si legraci?“

Ježíšek: „Co máš proti Evě a Vaš – ježiš, jasně že si dělám prdel, mladej! Není mi 60… teda, vlastně mi je přes 2 000, ale to neznamená, že jsem zralej na důchod. Nejradši mám takovou tu klasiku. Eminem, Offspring, Kabáti, Linkini, Rytmus, prostě to, co se dneska nám mladejm líbí.“

Představil jsem si, jak obrovský Ježíšek letí nad mraky za zvuků skladby „I´m not Afraid“. Nebo jak nosí dárky pod stromečky za dunění „Čo ti Jebe“.

 

David: „O čem podle vás dnešní Vánoce jsou?“

Ježíšek: „Pro většinu? Půjčka z Houmkreditu na novou televizi nebo mobil, kterou pak celej rok splácej. Fakt chytrý. Pro rozumný lidi je to čas, kdy se sejdou s příbuznejma a užijou si trochu klidu.“

 

David: „A kdy pro vás ten vánočíní čas začíná?“

Ježíšek: „Když sedím u bedny a rozjedou se reklamy s náklaďákama plnýma sladkýho svinstva, který zvlášť Američani chlemtaj po litrech. Přesně v ten moment vím, že lidem rupne v kouli a začnou nakupovat jako by na tom závisel život celý jejich rodiny.

 

David: „A co Štědrovečerní večeře? Není vám líto, že kapra jí čím dál tím míň lidí?“

Ježíšek: „Hele to je fuk, mladej. Ať si každej jí, co chce. Ale já bych se nepřipravil o tu radost z klepání kapra, stahování šupin a porcování. Táta mě to jednou naučil a tak to každej rok dělám. Je to taková pěkná tradice. Ale jestli někomu chutnaj řízky, ať jí řízky. Jsou důležitější věci, než kus žvance. “

 

David: „Vím, že umíte lítat. Potřebujete vůbec nějaké obyčejné lidské vynálezy?“

Ježíšek: „Jo, bez mp3 přehrávače bych nedal ani ránu. Jednou jsem se byl proletět nad Ruskem, a chtěl si strašně pustit Burlaky na Volze, ale zapomněl jsem mp3 doma. Naštval jsem se, nedával pozor na cestu a hopla, srazil se s Dědou Mrázem. Prsknul na mě vodku a s klením letěl dál.

 

David: „Když jsme u toho Ruska, co říkáte těm jejich volbám?“

Ježíšek: „Co by. Přišlo volit spousta lidí a tak to má bejt. Tím jsem si na 140% jistej,“ zasmál se sarkasticky.

 

David: „Poslední otázka. Co byste si vy přál pod stromkem?“

Ježíšek: „Myslíš mimo světovýho míru a konce hladomoru, jak se normálně řiká? Hm, budu znít děsně neoriginálně, ale rád bych pořádný teplý ponožky. Dostávám je sice každej rok, ale mám pocit, že mi je žere pračka.“

 

David: „Na konec poprosím o vzkaz čtenářům a můžete letět.“

Ježíšek: „Asi takhle. Nemagořte kvůli dárkům a buďte v klidu. Udělejte si pěkný Vánoce, je to jednou za rok. A hlavně nezlobte, jinak dostanete jenom uhlí a brambory, smradi!“