Rozhovor: Rozverné Čokovoko odpovídá

Do poněkud zatuchlých vod české hiphopové scény vrazilo svérázné holčičí duo. Duo, o kterém ostatní netuší, jestli ho brát vážně, smát se nebo plakat.

Do poněkud zatuchlých vod české hiphopové scény vrazilo svérázné holčičí duo. Duo, o kterém ostatní netuší, jestli ho brát vážně, smát se nebo plakat. Naprosto divoké texty, klasické hudební podmazy a vířivé tanečky jako podkres do celkové mozaiky bláznivosti. Není tedy divu, že tyhle holky jsem musel pozvat k rozhovoru!

David: Holky vítám vás tu. Začneme zvolna, a proto vás poprosím, abyste každá o sobě něco málo řekla.

Zuzka: Já se jmenuji Zuzka, je mi dvacet osm (skoro), jsem sociální pracovnice.

Áda: Jsem Áda je mi 29 a studuju a pracuju s holandštinou.

 

David: Hned zkraje položím originální otázku. Jak vznikl název Čokovoko?

Áda: Ano velmi originální. Pokud už někdo nějaký rozhovor s námi četl, zatím tato otázka padla vždy, bude se už nejspíš nudit, ale protože opakování je matka moudrosti: V době, kdy jsme hledaly název (do té doby jsme měly vymyšlené jen Honšu Šikoku a Kjušu Hokaido, což je docela nepraktické) jsem k jedním známým venčila jeho psa a kamarád říkal, že jeho pes má rozšířené čokovoko. A tak nás to zaujalo.

David: Jak se vám podařilo dát se dohromady? Znáte se od mala a jednoho dne jste si řekli, že založíte neortodoxní skupinu?

Áda: Podařilo se nám to na nějaké chatě po litru vína, takže v dospělosti. Ambice založit neortodoxní kapelu jsme neměly, vlastně to bylo celé bez větší ambice.

Zuzka: Přesně tak to bylo, byl to plod nudy na chatě. Ambice jsme tehdy neměly.

David: Váš styl se asi nejvíce blíží nějaké hodně šílené odnoži hiphopu. Vidíte to taky tak, nebo máte nějaký svůj pracovní název pro váš žánr?

Áda: Po rozlícených reakcích pár Hip Hoperů jsme se dohodly na škatulce Mluvené slovo a tak už to asi zůstane.

Zuzka: No, jde o mluvené slovo, protože obec fanoušků mluveného slova není tak agresivní.

David: Texty, které skládáte, jsou skutečně jak ze života. Hledáte inspiraci také v těch svých nebo pouze popouštíte uzdu fantazii?

Áda: Tak trochu od všeho.

Zuzka: Je tam obojí, popuštěná uzda fantazie i život, který je trochu změněn popuštěnou fantazií.

David: „Jako ze života“ je jedna věc, druhá věc jsou některé opravdu perly z vaší tvorby. Například fráze: „Je mi 16, čtu Bon Joviho a poslouchám Junga, nad postelí mám plakát Mao Ce Tunga“ je skutečně psycho. Tohle vás fakt napadá při normálních stavech nebo se něčím házíte do „nálady“?

Áda: Popíjíme trochu vína, ale drogy nebereme.

Zuzka: Drogy jsou pro bohaté lidi, kteří nemusí venčit psy a vstávat.

 

David: Jak je to s vašimi originálními tanečními kreacemi? Jsou důmyslně promyšlené, nebo jedete podle nálady?

Áda: Máme to v krvi stejně jako černoši.

Zuzka: Podle nálady. Můj tanec je spíš introvertní, Ádin temperamentní.

David: Píšou vám fanoušci? Třeba maily, dopisy, ódy a tak podobně? Vnímáte jejich podporu?

Áda: Píšou a je to dobře, kladná odezva je potřeba, sem tam pošlou pozvání na rande do kina, do bazénu nebo jen tak k nim do hospody. A jeden pán nám napsal haiku.

Zuzka: Je to pěkné, když nám cizí lidé píšou, pokud nepíšou urážky.

 

David: A co nepřátelé a hateři, ukrývající se ve svých doupatech a píšící zákeřné maily a zkazky? Máte i s nimi zkušenosti?

Áda: Samozřejmě. V době internetu to snad ani jinak nejde.

Zuzka: Snažíme se všem slušně odpovědět, pokud to jde, nebo to ignorovat.

David: Chystáte v nejbližší budoucnosti něco velkého? Něco, co byste rády vytroubily do světa?

Áda: Troubit asi nebudem, ale jaře snad vyjde nová deska.

Zuzka: Chystáme si nacvičit nějakou synchronizovanou taneční sestavu.

 

David: 26. Října jste se účastnily ve Zlíně na akci zvané Busfest. Je to dost ojedinělá akce, kdy se koncertuje přímo v jedoucích trolejbusech. Máte ke Zlínu nějaký zvláštní vztah nebo vás prostě zaujala možnost na takové akci být?

Áda: Festival Busfest byl skvělý. Hrály jsme přímo v prostředním kloubu autobusu, takže nebylo ani třeba pít víno. Padaly jsme i bez něj.

Zuzka: My jedem, kam se nám řekne, ať je to učiliště, bohoslužba nebo notářská kancelář.

David: Jaké jsou vaše ambice s Čokovoko? Máte nějaký sen, cíl nebo metu, které chcete dosáhnout?

Áda: Dodělat to CD na jaře.

Zuzka: V nejlepším skončit.

David: Co tak vlastně děláte, když nekoncertujete a neskládáte? Jaké máte koníčky mimo hudební tvorbu?

Áda: Chodím už tunu let do školy, starám se o dceru, chodím vcelku ráda i do práce, začala jsem cvičit jógu, tzn. pomalu stárnu.

Zuzka: Já se pořád učím jazyky, protože mám mindrák, že je pořádně neumím. Taky mám ráda filmy s gangstery a vyrábím ruční mýdlo. Mám každý týden jiný koníček, u ničeho nevydržím, snad jen indická jídla přežila už více než měsíc.

David: Máte nějaké poselství, které byste chtěli předat ostatním? Světový mír, stop znečišťování planety, levnější kuřecí maso nebo tak?

Zuzka: Snad jen, že všichni lidé jsou nějak podivní a to je pěkné na světě.

Áda: Nejsem příznivce poselství, tak snad radši ani ne.

David: Díky za váš čas holky, mějte se, jak nejlíp to půjde. This is the way of life, jé!

Zuzka: Nápodobně.

Áda: Čau.