Povídání o Cravataconu 2010 s Karolinou Růžovou

Povídání s jednou z organizátorek CravataConu 2010 o jeho průběhu a připravách. Prozradí co nás čeká příště?

Tentokrát udělám radost všem fandům CravataConu, protože po rozhovoru s Jakubem Kovářem tu mám hlavní organizátorku akce, Karolinu „Innes“ Růžovou. Předem přiznám, že jsem Innes poprvé poznal právě na CravataConu, takže o to víc mě zajímá. Jak se dá čekat, bavit se budeme hlavně o „Kravatě“ a jejím zákulisí.

David: Tak Innes, vítám tě u rozhovoru a pro začátek tě, stejně jako Jakuba, požádám aby si čtenářům o sobě něco napsala.

Innes: Takže… je mi 19, na Conech se pohybuju 6 let a jsem fanoušek sci-fi a fantasy. Kromě toho ráda čtu, a to nejen scifi a fantasy, ale především klasiku (oblíbení autoři: Puzo, Bulgakov, Smith a mnoho dalších), jinak poslouchám hudbu (prakticky cokoliv s melodií – i když mám v poslední dobou problémy s moderní hudbou), jezdím na kole a jsem všeobecně aktivní osoba. Nesnáším samotu a olivy – obojí bytostně.

 

David: Jak probíhala organizace letošního CravataConu? Byl nějak odlišný v plánování oproti minulým ročníkům?

Innes: Organizace letos probíhala skvěle – oproti minulým ročníkům jsme totiž začali s přípravou mnohem dříve. Měli jsme spoustu organizačních schůzek a prakticky všechny vznesené nápady byly uvedeny v realitu. Podle názoru organizátorů, byl letošní ročník ročníkem nejúspěšnějším. Dařilo se nám, a tak jsme se obešli větších komplikací – samozřejmě nikdo není dokonalý a k pár škobrtnutím došlo, ale průběh Conu prakticky nezměnily.

David: Rozhodně můžu potvrdit, že se mi Con moc líbil. A Když si zmínila ta škobrtnutí, jaké bylo to největší?

Innes: No, o tom největším bych se radši nezmiňovala – některé věci by přece jen měly zůstat tajemstvím.

 

David: Dobře, nebudu dotírat. Zeptám se tedy naopak. Co se podle tebe povedlo úplně nejvíc?

Innes: Na sto procent to byla atmosféra. Díky všem lidem jel letošní CC jako dobře promazaný stroj. Já mám totiž takovou teorii.

David: Nenech se vybízet, povídej.

Innes: Pro mě je Con jakási zmenšenina ekosystému. Koncentrovaná do specifického prostoru a bez obrovské dávky tolerance a ochoty spolupracovat by se něco takového prostě nemohlo uskutečnit. Asi nejkrásnější potvrzení téhle teorie mi poskytl minulý Koprcon (2009). Ježek tam dovezl ukázat svou dcerku a jak kolem ní procházeli účastníci, tak většinou tišili hlas, používali jemnější slovník a schovávali alkohol. Působilo to hrozně hezky.

David: Je fakt, že je to vše o lidech. A Kolik bylo návštěvníků na CravataConu? Vice, či méně jak v minulých letech?

Innes: Návštěvníků bylo letos více. Konečně jsme překročili magickou hranici sta účastníků.

David: Tak to je skvělé! Kdo vytvářel celkový plán akcí? Bylo toho opravdu hodně.

Innes: Tak za program z největší části vděčíme Marigoldovi. Ten celý program sestavil. Neustále prováděl aktualizace a komunikoval s lidmi. Hned za ním  se na programu dřel Ertefol a svou troškou do mlýna přispěli i další organizátoři, kteří spravovali linie. Bohdan  a Terka, Artoo a Raďa, Venda a Ivo a v neposlední řadě Čonty s Gurgym. A pak samozřejmě všichni co nám pomohli s doplňkovým programem – Richard za DDr, Zale za DRD, Aelon za Deskovky a Taky -Dam- a Randalf. A také musím poděkovat všem z anime sekce, kteří si jako obvykle vše připravili sami. Upřímně, v tom seznamu bych mohla ještě pokračovat.

David: Čím víc se dovídám o pozadí Cravataconu, tím víc to obdivuji. Kdo vlastně přišel s tou myšlenkou jako první a uvedl ji v život? Byla si to přímo ty?

Innes: Ano, přímo já. Spolu s jedním kamarádem, který se však účastnil pouze přípravy prvního ročníku.

David: Co je vlastně potřeba k propagaci takové akce? Jak se dostane do povědomí lidí?

Innes: No, hlavní je asi plakát – dostatečně velký formát vylepený všude, kde to jen jde (školy, volnočasová střediska, regionální tisk, ale nejlépe ostatní Cony) pak stránky a propagovat, propagovat, propagovat. Pořád o tom mluvit. Vždy a všude. Letos se nám podařilo proniknout i do Novojičinské regionální televize – trhák

David: Koukám, že je to opravdu v rukou zkušených lidí, a to se mi líbí. Vím, že je na to příliš brzo, ale máte už nějaké plány, či změny pro další ročník CravataConu?

Innes: Hlavně s tím vším začít mnohem dříve. Nejlépe už teď. Jeden z nápadů, který už asi můžu prozradit, vznesl náš barman (který byl mimochodem strašně nadšený, takže už má na příští rok naplánovanou dovolenou). Jedná se o možnost míchaných nápojů na baru.

 

David: Výborně, to rád slyším! Barman byl vážně super. Budou příští rok i toasty? To byl absolutní hit!

Innes: Toasty… budou a také u nich zvažujeme lehké rozšíření nabídky.

David: Nenapínej a prozrazuj!

Innes: To je zatím ve fázi zvažování a nesmí dojít k žádnému úniku informací ani receptur!

 

David: Dobrá dobrá . Myslím, že jsme pokryli celou akci. Můžeš na závěr něco vzkázat jak čtenářům, tak i případným zájemcům?

Innes: Přijeďte. I s rodinami A snad ještě, že takováhle akce pro organizátory znamená pernamentní adrenalin – srovnatelný třeba i se skokem z letadla. A taky, že přednášejících není nikdy dost. Případní zájemci prosím pište na cravatacon@gmail.com

 

David: Ok. Moc díky za tvojí práci a taky práci ostatních. Těším se na další Cony, na kterých se doufám uvidíme. Do té doby se měj fajn.

Innes: Ty taky. Loučím se a díky.