Report z natáčení klipu Láska v housce (2. část)

Reportáž z natáčení klipu Láska v housce, spolu s hlavními protagonisty. Jaké to bylo? Pokračování 1. části.

ruhá část článku z Natáčení klipu Láska v Housce s Xindlem X a Olgou Lounovou. Už vím, co je to tréma, jak se cpát na povel a udělat deset tanečních kroků tak, abych se nezabil. Také o tom, jak na mě zapůsobili dva hlavní aktéři, Xindl X a Olga Lounová. O choreografování s choreografem a jeho trpělivosti. A vůbec o celém tom zážitku, který se odehrál v jednom exotickém bistru vedle Václaváku.

Všechno je jednou poprvé

Kamera kolem projížděla odzadu dopředu a naopak. Pak přišlo to trochu těžší. Kameru přemístili za pult, vedle Olgy, a ta nám měla ty tácy jakože vydávat. Bylo to skoro to samé, jako první scéna, jen už bude záběr jednotlivě na ty, kteří budou zrovna na začátku fronty, u pultu. Bylo to vlastně jednoduché. Přijít k pultu, usmát se na Olgu, vzít si od ní tác a jít si sednout. Prostě banální.

Jenže jak už to tak někdy s těmi nejbanálnějšími věcmi bývá, nevyjdou úplně podle představ. Jak jsem se tak banálně blížil ve frontě k pultíku,říkal jsem si: „nekoukejsedokamery nekoukejsedokamery nekoukejsedokamery“ nějak jsem zapomněl, že se mám ještě usmát, vzít si tác a tvářit se nějak normálně. Možná to neznáte, možná vám to bude připadat divný, ale když poprvé na živo vidíte někoho koho znáte z televize je to prostě trochu znervozňující pocit. A my jsme se s Olgou předtím ani nepředstavovali, protože přišla akorát na čas.

No, došla řada na mě. Statečně jsem se nekouknul do kamery. Nahodil jsem úsměv, o kterém jsem doufal, že je dostatečně dostatečný a upřel své oči na ty její. Teď se to bude blbě popisovat, ale já to vnímal dost podrobně a bolestivě jasně. Najednou jsem cítil, jak mi ten úsměv cuká. Nikdy se mi nestalo, že bych nedokázal udržet úsměv, protože já se směju často a rád. Asi jsem byl „trochu“ nervózní nebo co. Úplně vidím střihače, jak se budou válet po zemi, až uvidí ten můj cukák. Bylo to o to těžší, že jsem pod jejím obličejovým závojíkem viděl, že ona se směje úplně normálně, jako bych se snad i já usmíval normálně, a ne jako debil. Ono se mi vlastně trošku ulevilo, že pořád stojí, protože jsem si chvilku říkal, jestli se třeba nesloží smíchy.

Po asi vteřinovém cukání jsem se pro jistotu kouknul na tác. Bál jsem se totiž, že bych mohl omdlít, umřít, nebo tak něco. Mezitím jsem si horečně promýšlel, jak to sakra udělám, abych zase nevypadal jako pitomec. Nějakým způsobem jsem v sobě zmobilizoval veškerou svou sílu a znovu k ní vzhlédnul. Teď už to bylo lepší, ale stejně jsem se radši rychle klidil od pultíku. Nejspíš bych to tu vůbec neměl psát, protože spousta lidí považuje svoje slabosti za trapné a ostatní si z nich kvůli tomu rádi dělají srandu, ale proč bych vám tu legraci upíral, že jo. Prostě jsem měl  slabý moment a už se s tím nedá nic dělat. Každopádně je zvláštní, jak jde pět vteřin popsat na půl stránky.

Budete se cpát a tančit

Pak se ke slovu dostaly tanečnice, které společně s Olgou hopsaly na refrén. Po téhle fázi už mám písničku Láska v housce vypálenou do mozku napořád. Každopádně se na to pěkně koukalo a holky byly šikovné. A pak jsme přišli na řadu my. Ou jé, let´s dance.

Byl tam s námi Tomáš Kuťák, choreograf a art director seskupení Evil Dancers. V životě jsem o něm neslyšel, ale to je moje smůla. Od začátku na mě působil skvělým dojmem, prostě sympaťák. Dostal za úkol nás naučit takovou sestavu. No, popisovat to tu nemůžu, ale byla to zatracená zábava. Různé mávání rukama, hlavou a tak. Dohromady asi deset figur a na to, že byly tři hodiny ráno, jsem si to zažil docela pěkně.

Poté nás zavolali dovnitř, že se bude jíst. To jsem se těšil, protože mi docela vyhládlo. Pak jsem si uvědomil CO se bude jíst a hlad se někam vytratil. Neříkám, že jsem nějaký fanatický zastánce zdravé výživy, ale před půl rokem jsem začal jíst víceméně rozumně, takže jsem se teď na ten kebab politý dresingem neznámého původu nekoukal dvakrát přátelsky. Ale zadání znělo jasně. Cpěte se jak nedovařený. Ok, ono to nějak půjde.

No, ono by to šlo podstatně lépe, kdybychom to nemuseli zapíjet moukou. Veselé, že? Oni nám totiž do kelímků nasypali mouku, aby se nám při odcházení ke stolům nezvrhávaly. A pití tam nebylo z jasného důvodu, kdyby to nějaký ňouma rozlil, tak by to musel někdo vytírat a celé natáčení by se zdrželo. Takže nám štáb, mezi záběry, dával napít vody z kelímků. No prostě to byla zábava. Když jsme dožrali (rozkaz zněl jasně, žerte, cpěte to do sebe), tak jsme měli chvilku pauzu a měli se připravit na taneční číslo.

Můj plný bachor chtěl protestovat, ale pohrozil jsem mu, že se zase napiju mouky a byl klid. Venku jsme tedy měli všichni trochu času, tak jsem si pokecali, pocvičili taneční figury a trochu se poznali s Olgou, která mezi nás přišla. Úmyslně jsem doteď nepsal, jak na mě hlavní dvojce zapůsobila, nechám si to nakonec. Teď už byl čas na tanec.

Pět hodin ráno. Osm hodin na place. A já měl pořád z nepochopitelného důvodu super náladu. Asi kouzlo okamžiku nebo co. Taneční figury jsme točili asi desetkrát a já si to vyloženě užíval. Navíc mě to i probralo. A nakonec byla ještě „free ride“ kde jsme všichni skákali, házeli s sebou a různě se vlnili a vrtěli na poslední refrén. Pak už byl úplný konec.

Všichni se začali sbírat a pomalu odcházet. A to byl čas na ulovení pár fotek. Olga i Ondřej byli moc ochotní a s každým se  vyfotili.

Závěrečný závěr

Z článku je doufám vidět moje nadšení, protože to je to slovo, kterým bych to celé popsal. Byla to super zkušenost a fakt se mi to líbilo. Ondřej (Xindl X) byl úplně v pohodě a choval se naprosto normálně. Možná se divíte, proč to píšu, ale to proto, aby si někdo nemyslel, že je to nějaký nafrněný fouňa, jak to někteří moudří „pozorovatelé“ na internetu píšou, aniž by toho člověka vůbec potkali. Takže ne, skutečně není, je to fajn člověk a jsem rád, že jsem měl možnost s ním pracovat.

U Olgy Lounové to bude těžší. Když napíšu, že je to zlatíčko, budete mě mít za gaye. Když napíšu, že je úplně super, budete si myslet, že jsem jako malé děcko. Ale víte co? Mě je to fuk. Olga je super. Je moc fajn, příjemná a já nevím, co všechno ještě je. Točili jsme uprostřed noci a ona se stejně pořád smála, dělala vtípky a odvedla profesionální výkon, kdy zpívala, tančila a hrála. Bavila se se všemi, dokonce se mě i ptala, odkud jsem přijel a prostě bylo vidět, že má zájem a že jí na tom celém záleží. Že to nebrala jen jako další práci, ale i jako zábavu. A to se mi na tom líbilo ze všeho nejvíc. Ten přístup.

Teď už mi nezbývá, než poděkovat. Děkuji celému štábu, který odvedl dobrou práci, děkuji svým spolustolovníkům za tu legraci, kterou jsme si užili, děkuji Tomáši Kuťákovi, který odvedl zatraceně dobrou práci, kdy zvládl učit lidi v půl čtvrté v noci taneční figury, děkuji holkám tanečnicím, na které se pěkně koukalo a díky Olgo a Ondro za to, že jste takoví, jací jste. Do budoucna přeju mnoho úspěchů!