Daniel Landa v Tesla Aréně rozvášnil tisíce lidí

Včera jsem zažil něco, na co budu určitě dlouho vzpomínat a co jsem chtěl zažít od chvíle, kdy jsem asi před 12 lety začal poslouchat Dana Landu.

Jakmile jsem se v červenci dozvěděl, že Daniel Landa bude pořádat turné s názvem Vozová Hradba Tour 2011, nebylo proč váhat. Zalogoval jsem se na předprodej lístků a modlil se, aby ještě byla ta nejlepší místa volná. A usmálo se na mě štěstí. Lístků na stání u podia byl ještě dostatek (tuším, že jsem objednával hned první den od zahájení předprodeje) a cena 799Kč bylo něco, co jsem byl schopný překousnout. Ostatně, kdybych věděl, jak budu nakonec nadšený, dal bych klidně několikanásobek.

Jediným problémem byla cesta, protože spoje do Prahy nejsou ze severu Čech to nejlepší. Respektive, spíš spoje z Prahy v noci na sever Čech. Ale to byla drobnost, která mi náladu zkazit nemohla. A tak jsem před pátou hodinou vyrazil do Tesla Areny na největší zážitek posledních měsíců.

I když jsem k hale dorazil po šesté, už se tam sešlo několik set lidí. Možná tisíců, nevím. Pouštělo se dovnitř od šesti a nečekal jsem, že 2 hodiny před začátkem bude takový nával. Nicméně, asi všichni chtěli nejlepší místa, což je jasné. Prošel jsem kontrolou na zbraně a nože (klasická osahávačka) a byl uvnitř. Po chvilce bloudění (nikdy jsem v Tesle nebyl) jsem našel správnou cestu a  zamířil z boku přímo pod pódium. Tam už stály tak dvě stovky lidí, takže jsem se „ustavil“ někde v desáté řadě nalevo.

Do začátku zbývala hodina a dvacet minut. Stadion se začínal plnit a atmosféra pomalu houstla. Pozoroval jsem holé hlavy, kožené bundy, mikiny s kapucí, kalhoty, bundy, těžký boty, lehký boty…a „kupodivu“ nikde žádné zvdižené pravice a nacistická hesla. Musím to napsat takhle natvrdo, protože spousta lidí má Danovi poslouchače hozené jaksi jinam, než kde ve skutečnosti jsou. Ale o tom bude jiný článek.

V osm hodin se na obří obrazovce rozběhl odpočet pěti minut. Hala to ocenila nadšeným hukotem.

Posledních 10 vteřin jsme odřvali nahlas.

Pak to začalo.

Je velice obtížné popisovat atmosféru a pocity, které máte, když porpvé naživo vidíte a slyšíte člověka, který vás provázel celé dětství. Ovlivňoval vás, inspiroval a zároveň jakýmsi způsobem bránil. Zkrátka, tohle se musí zažít. Publikum bouřilo od první písničky do poslední a kapela i Dan se museli 2x vracet, protože jsme je prostě nechtěli nechat odejít.

Playlist tvořila směsice celé Danovi tvorby. Ovšem se zvláštním důrazem na texty plné sociální kritiky, dnešní doby a našich hodnot. Bylo až neskutečný pozorovat, která slova lidé vykřikovali hlasitěji a sílu se kterou se do nich pokládali. Jednoznačně nejdivočejší zážitek byl, když jela píseň „Jsi Čech, tak si toho važ!“. Mohutná dikce zněla úplně odevšaď a vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo slyšel na kilometry od haly.

Někdy v půlce si Dan udělal pauzu a měl k nám menší proslov. Ve zkratce: vysvětlil, že do politiky nepůjde, obnovený templářský řád nebyl tou pravou cestou a že tedy vymyslel jiný způsob, jak se pokusit spojit tu ohromnou masu lidí, která sdílí podobné pocity.

A to sice hrou.

Podrobnosti se dozvíme 1. Prosince na jeho stránkách, ale naznačil, k jakým hodnotám se budou vázat. Mezi všemi můžu jmenovat šlechetnost, víru a touhu.

Na úplném konci ještě jednou zazněla „Jsi Čech!“ a pak bylo po všem. Spokojený desetitisícový dav se začal valit pryč ze stadionu. Nebo spíš spořádaně šel. Vůbec nerozumím tomu, co kdo čekal, že se stane? Nebyly nahlášeny žádné incidenty, bitky a podobné věci. (I když před koncem Dan oznámil, že někdo volal policii, že je v Tesle bomba, ale koncert jel dál, prý se to vyřešilo velmi rychle)

Zkrátka, šlo o neobyčejně silný zážitek, který jenom podtrhla spořádaná chůze tisícovek lidí ulicemi Prahy. Bylo to až kouzelný, sledovat, jak se kolem silnice valí tolik lidí a pořád mezi nimi zní mnohohlasné „Jsi Čech, Čech, Čech!“

Nic podobného jsem ještě nezažil a patrně jen tak nezažiju.

Líbil se ti článek? Podpoř jej sdílením!