Café Imperial Zdeňka Pohlreicha opět nezklamal

Téměř před rokem jsem napsal report z návštěvy v Imperial Café. Obstál po roce stejně dobře? Odpověď je v nadpise, obstál!

Téměř před rokem jsem napsal report z návštěvy v Imperial Café. Článek se lidem zamlouval a dodnes se drží na špici popularity mezi čtenáři mého blogu. Tisíce lidí chtělo zjistit, zda je pan Pohlreich oprávněně v pozici, kdy může v pořadu Ano, Šéfe! peskovat majitele hospod. A dnes jsem si řekl, že by nebylo špatné se po roce do Café Imperial vydat a ověřit si jeho kvality znovu.

Protože jsem tentokrát věděl „do čeho jdu“, dal jsem si cíl dívat se na věci konstruktivně a trochu méně pohledem „Jééé, tady je Pohleichovo!“  Chtěl jsem si atmosféru a podnik samotný vychutnat, ale taky zjistit, jestli si zaslouží druhý pochvalný článek. A logicky si přál, aby to tak dopadlo.

Při vstupu do Café Imperial mě, stejně jako minule, příjemně ovanula atmosféra prvorepublikových podniků, kde byly vysoké stropy, otevřená prostranství a pohotoví číšníci. Restaurace jen švitořila a bylo opravdu narváno. Naštěstí jsem prozřetelně rezervoval místa přes internet (doporučuji potenciálním zájemcům totéž), takže jsme za chvíli byli uváděni ke stolu. Překvapivě se první problém vyskytl už zde.

Asi kvůli zvýšení kapacity restaurace byly stoly přidány i tam, kde obvykle nebývají. Takže jsme byli usazeni ke čtyřmístnému stolu prakticky do „chodby“, tedy mezi uličkou pro personál a klasickými místy. Tudíž časté průlety číšníků zaručeny. Naštěstí nebyl problém domluvit jiný stůl, ač v kuřácké části. A to také nevadilo, protože nikdo nekouřil a my dostali místa v pohodlných polstrovaných sedačkách.

Z minula jsem jasnozřivě věděl, že když jdu do Imperialu, upejpat se nebudu a nacpu do sebe předkrm, polévku, hlavní jídlo i dezert. Vynechání snídaně mi tak přišlo jako vhodný nápad, který se později zároveň ukázal velmi strategickým. Chtěl jsem prostě vyzkoušet od všeho něco, lidově řečeno: Dobře se nažrat.

Jako předkrm jsem si zvolil tatarský biftek s topinkami. Sice tohle jídlo běžně nejím, ale v zásadě proti němu nic nemám. Sice netuším, jaké tatarské bifteky dělají jinde, ale moc by mi nevadilo, kdybych měl už navždy jíst jen ty z Imperial Café. Čerstvost a kvalita surovin na mě z tataráku jen křičela a byla radost jej jíst. Topinky tomu pěkně přizvukovaly a jejich česnekový odér dodával tu pravou chuť.

Při výběru polévky padla volba opět na francouzskou cibulačku. A co čert nechtěl, byla stejně zatraceně dobrá jako před rokem! Skoro bych se nedivil, kdyby je měli v nějakém časovém zámku, protože mi ta chuť přišla stejně skvělá jako minule. Měkoučká cibule, správně položený toast v polévce a sýr mi jen dávaly za pravdu v mém výběru.

Někdy po téhle fázi jsem přemýšlel, jestli byl dobrý nápad předchozí den večeřet. Jídlo bylo sice strašně dobré, ale bylo ho moc najednou. Možná je to tím, že už se tolik necpu, ale stejně jsem byl po předkrmu a polévce solidně najezený. A to mě ještě čekal hlavní chod. Hamburger zvaný „Obouručák“. Chtěl jsem totiž vědět, jak může chutnat dobře udělaný burger, když se připraví v kvalitní hospodě a ne v umaštěném fastfoodu.

Nedlouho poté mi burger přistál na stole. S radostí jsem po něm hrábnul a zjistil, že je takřka studený. Jak houska, tak maso. Malinko mě to dožralo, ale to se může stát všude. Číšník byl velmi korektní, vzal burger a šel to vyřešit do kuchyně. Za pět minut mi jej donesl krásně teplý a ještě se pro jistotu párkrát omluvil. Jak říkám, stane se a on to vyřešil rychle a bez reptání.

A co myslíte, byl dobrý? No jistěže byl! Požádal jsem o maso v úpravě „well done“, tedy propečené (Ano, takový jsem tvrďák!) a můžu s klidným srdcem říct, že to bylo opravdu výborné. V burgeru byl plátek sýra, rajče, okurka, cibulka a prostě mňam.  Na závěr jsem ochutnal kousek tvarohovo-čokoládového dezertu, a tím se definitivně posunul do sedmého levelu nebe.

Zbývá říct už jen pár věcí. Přístup našeho číšníka byl naprosto profesionální a vstřícný. Sedačky byly pohodlné a jídlo vynikající. A dokonce nám za ten vlažný hamburger odpustili při placení 3 kávy. Na danou lokalitu (Praha 1) není jídlo zase tak drahé a je připraveno z kvalitních a čerstvých surovin. Návštěvu Café Imperial můžu tedy doporučit všem lidem, kteří se chtějí velmi dobře najíst v příjemném prostředí a s profesionální obsluhou.