Café Imperial dělá Pohlreichovi čest

Pokud znáte pořad „Ano, šéfe!“ tak možná víte, že jeho protagonista má v centru Prahy podnik. A opravdu ne jen tak ledajaký.

Pokud znáte pořad „Ano, šéfe!“, tak možná víte, že jeho hlavní protagonista má v centru Prahy svůj podnik. Pan Zdeněk Pohlreich vlastní restauraci s názvem Café Imperial. Ať už chcete strávit nějakou tu chvilku nad posezením při kávě nebo zajít na večeři či oběd, tak v Café Imperial Vám prý připraví zážitek, na který jen tak nezapomenete. Ale je tomu skutečně tak? Skutečně je to tam tak dobré, jak se povídá?

Byl jsem moc zvědavý na to, jak vypadá podnik člověka, který tak vehementně kritizuje ostatní kuchaře. Sice oprávněně, ale přesto. Obával jsem se, jestli třeba jen nemlátí prázdnou slámu nebo jestli se jen nesnaží vypadat lepší, než skutečně je.

Rezervaci je možné, mimo telefonu, pohodlně vyřešit přes internet. Já jsem zamlouval 4 místa dva dny předem, a za chvíli jsem obdržel e-mail s potvrzením. Nezbylo tedy, než tam v rezervovanou dobu zajet.

Café Imperial se nachází na Praze 1 Na Poříčí. Takže kousek od Prašné brány, Staroměstského náměstí, a tak podobně. Lokace je tedy ideální, a oběd se tak dá spojit i s výletem. Ale to už člověk vchází do Café Imperial a nestačí zírat na tu krásu kolem.

Celý vnitřek Imperialu je vyveden mimořádně zdařile. Krásně malované zdi a sloupy sahající k vysokému stropu na vás dýchnou puc výjimečnosti. Jednoduše se tam budete cítit skutečně dobře. U pultíku naproti vchodu se přihlásíte, a podle rezervace Vám je přidělen stůl. Pokud si stůl předem nerezervujete, tak vážně riskujete, že se nikam neposadíte. Přesně taková situace se o kousek vedle odehrávala. My jsme naštěstí rezervačku měli, tak nás v pořádku usadili.

Na stole vidíte pěkně srovnané příbory. Je jich tam opravdu dost. K hlavnímu jídlu, k dezertu i k předkrmu. Jak jsem si tak prohlížel kvalitní příbor, tak jsem jej položil na jiné místo, než byl předtím. Ihned přiběhla servírka a příbor upravila do původní pozice. Rozhodně mě to překvapilo. Ale jinak nečekejte žádné rádoby snobské chování obsluhy, jaké by se v téhle lokalitě a cenové kategorii možná dalo očekávat. Všichni se chovají naprosto normálně a společensky. Přehnaná spisovná mluva nebo šroubovaný tón se nekonají. To jsem ocenil.

A přichází část s prvním otevřením jídelního lístku. Doporučuji si jej projít už na internetových stránkách, ať víte, do čeho jdete. Ceny nejsou sice nijak přemrštěné vzhledem k místu, ale jsou pořád o dost vyšší, než je člověk zvyklý z běžného města. Normální obědové jídlo pořídíte kolem tří stovek. Předkrm vás vyjde na pár stokorun. Polévku si dáte za cenu lehce pod sto korun. Sice je tady možnost obědového menu v podobě polévky za 50,- a jídla do dvou set, ale když už tam člověk jednou je, tak si nejspíš trochu vyhodí z kopýtka.

Nebudu Vás napínat, dal jsem si všechno. Předkrm, polévku, hlavní jídlo i dezert. A můžu Vám říct, že jsem po tom všem málem puknul. Určitě nevěřte tomu, že v těhle restauracích dávají malé snobské porcičky. V Imperialu dostanete poctivou porci. A teď si to můžeme rozebrat pěkně popořadě.

Jako předkrm jsem si dal tataráček s topinkami. Bylo fakt cítit, že si s tím někdo dal skutečnou práci. Ocenil jsem chutné aroma a čerstvost. Opravdu moc dobré. Jako polévku jsem si objednal Francouzskou cibulačku. A můžu s klidem a čistým svědomím napsat, že to byla ta nejlepší polévka, jakou jsem kdy jedl. Pět hvězd, jednička s hvězdičkou, a tak dále. Ta chuť byla opravdu tak úžasná. Možná je to na polévku moc chvály, ale tak to prostě bylo. Každé sousto bylo stejně dobré jako předchozí.

Tím se dostáváme k obědovému jídlu. Objednal jsem si šéfkuchařovu specialitu. Hovězí líčka s bramborovou kaší. No, a jestli předchozí jídla byla dobrá, tak tohle byla vpravdě mana. Normálně hovězí nejím, ale tohle bylo prostě úžasné. Perfektně připravené maso drželo na kosti jenom silou vůle. Stačilo do něho trochu drbnout vidličkou, a začalo opadávat. Pastva pro oči. Když jsem ho sundal z kosti, stačilo do něj jen jemně vidličkou šťouchnout a nádherně se rozpadalo. Nikdy jsem nic tak lahodného neviděl, proto se tak rozepisuju. Abych Vám dal co nejlepší představu. A to jsem se ještě nedostal ke kaši.

Abyste věděli, bramborovou kaši považuju za nejchutnější přílohu. Ale to, co mi donesli v Imperialu, se snad ani přílohou nazvat nedá. Nevím ani jak to popsat. Představte si svoje nejoblíbenější jídlo, vynásobte si to tak deseti, a budete mít představu. Krásná jemná kaše, která se nijak netáhne, nepadá, nedrolí. Dokonalost. V tomhle bodě jsem už myslel, že umřu z přejezení, ale ještě jsem si dal půlku nějakého tvarohového dezertu. Tady už se tak nějak čekalo, že to bude výborné. Bylo.

Café Imperial na mě udělalo velký dojem. Z části to je určitě i tím, že do podobných odniků moc často nezavítám. Rozhodně se ale ukázalo, že v Imperialu vědí, co dělají.

A dokonce i šéfa jsme viděli. Vyběhnul z kuchyně a pobíhal mezi stoly. Uvítal některé hosty hned u vchodu, rozdal pár podpisů a asi po dvaceti minutách zase zaplul zpět do kuchyně. Tímhle byl zážitek fakt kompletní.

Pokud jste přemýšleli nad návštěvou Café imperial, tak už nepřemýšlejte. Krásné prostředí, příjemná obsluha a perfektní jídlo. Co víc si od restaurace přát?